Mešní liturgie adventní kvatembrové středy

18. 12. 201215:48


Náměstí a basilika Santa Maria Maggiore (Pannini - 1744)

Adventní svátek Zvěstování Panny Marie

Středa adventního čtverodobí jest adventní slavností Vtělení Páně. Zároveň je adventním svátkem Zvěstování Panny Marie. Oslavujeme veliký okamžik, kdy se Slovo stalo člověkem… Právě při bohoslužbě adventní kvatembrové středy si živě uvědomujeme, že mše svatá jest tajuplnou obnovou vtělení. Bohoslužebné teksty, věnčící přesvatý obětní úkon na oltáři, zvlášť výmluvně a vroucně tuto myšlenku budí. O dnešním pozdvihování bezděčně chví se nám na rtech posvátný výkřik evangelisty: Slovo tělem učiněno jest a přebývalo mezi námi …

Slavností podoba liturgie ve středověku

Není divu, že dnešní bohoslužba byla odedávna ve veliké úctě a oblibě. Ve středověku byla velmi slavnostně celebrována a slula zlatou mší. Evangelní perikopu “Missus est” (“Poslán jest anděl Gabriel …”) zpíval celebrant v bílém plášti s kápí ze slavného liturgického ceremonielu. Asistenti drželi při tom kříž mezi hořícími svícemi a vyzváněno velikým zvonem. V klášterech měli opati povinnost kázati na slova perikopy. Při této příležitosti pronesl sv. Bernard své slavné homilie “Super Missus est”, jež z části včleněny později do brevíře.

Bohoslužba katechumenů opakující celý advent

Bohoslužebné shromáždění je v římské mariánské velesvatyni “u jesliček” (Maria Maggiore). Je to římský Betlem. Introit tlumočí adventní prosbu starozákonní: “Rosu dejte, nebes …” Panna Maria, symbol Církve, jest požehnanou zemí, nedotčenou kletbou hříchu, na niž dští rosa nebeská. Tato země svatá se otevírá a vydává Spasitele (rámový verš introitu). Jest svatební komnatou, z níž vychází Slunce spásy (žalm introitu). V první kolektě prosíme, aby blíží se “slavnost spásy přinesla nám pomoc pro nynější život a uštědřila dary blaženosti věčné”. V druhé kolektě voláme: “Pospěš, prosíme, Pane, a uděl nám pomoc nebeské síly,a bychom pookřáli útěchou tvého příchodu…” Prastarý mešní formulář má dvě čtení z proroka Isaiáše. První je vyňato z 2. hlavy Isaiáše (2-5). Druhé čtení je epištola z mešní liturgie rorátní. Sion, symbol Panny Marie a Církve, jest kolébkou spásy, z níž Slovo Boží osobně vychází, aby zbudovalo své království pokoje (první čtení). Panna vyvolená počne z Ducha svatého a porodí Emanuele (druhé čtení). Evangelium hlásá zvěst o vyplnění prorocké předpovědi z druhého čtení. První graduale nás přenáší v duchu před brány nebeské ve chvíli, kdy vyjíti má Očekávaný: “Zvedněte se, věkovité brány…” Druhé graduale zvěstuje: “Blízko jest Pán všem, kteří jej vzývají, všem, kteří jej vzývají v pravdě…” Končí chvalořečí jména Božího.

Proměňování jako druhé Vtělení

Přípravnou části mše svaté prošli jsme zkráceně celým adventem až k prahům vánočního mysteria. V počínající oběti vidíme příchod Vykupitelův. Zpěv k obětování nás utěšuje: “Buďte silni a už se nebojte… On sám přijde a vysvobodí nás.” V oběti oltářní, opětované Inkarnaci, a v obětní hostině máme tajuplnou účast na oslavovaném vykupitelském početí v lůně Požehnané mezi ženami. Znovu zaznívá adventní zvěst starozákonní o spasném panenském početí Emanuele. Liturgie končí prosbou o vnitřní adventní obnovu.


Převzato z díla ThDr. Františka Cinka: Mše svatá v bohoslužebném řádu církevního roku. Vydáno s církevním schválením v Lidovém knihkupectví v Olomouci L. P. 1931. Mezititulky doplnila redakce KL.

Klíčová slova:  , ,