Vyšebrodská pouť k Panně Marii, Matce milosti

V sobotu 8. června 2013 se na Vyšebrodsku v Jižních Čechách již podruhé uskuteční tradičně katolická pouť k Panně Marii, Matce Milosti. Poutníky srdečně zvou R. D. Zdeněk Prokeš, administrátor farnosti Vyšší Brod a správce poutního místa, a spoluorganizátoři Ignác Pospíšil a Lukáš Krutský.

Poutníci se shromáždí ve Vyšším Brodě na náměstí u vyšebrodského farního kostela sv. Bartoloměje a v cca 09:50 (tento čas je zvolen, protože vlak z Rybníka přijíždí krátce před půl desátou) vyrazí na Maria Rast am Stein, mariánské poutní místo nacházející se na severním svahu Martínkovského vrchu, který se tyčí jižně od Vyššího Brodu. Cesta tam vede podél zastavení křížové cesty, čehož bude využito k patřičným modlitbám.

Na Maria Rast am Stein bude odsloužena tradiční mše sv. podle misálu z r. 1962 celebrovaná R. D. Zdeňkem Prokešem, kterou hudebně doprovodí kombinované těleso literátů a místních hudebníků. Mše sv. bude obětována za obnovu katolického života v Čechách a za rodiny postižené povodněmi. Po mši budou následovat loretánské litanie ve vedlejší obrazárně. Okamžik zahájení mše bude záviset na tom, kolik času budou poutníci potřebovat na cestu kombinovanou s modlitbami, předběžný odhad je cca 1 hodina 15 minut. Připočteme-li 15 minut na přípravu, měla by tedy bohoslužba začít v 11:20.

Cestou zpět do Vyššího Brodu mohou poutníci obdivovat krásy Vyšebrodska – oficiální trasa povede nádherným lesem podél Menší Vltavice s vodopády sv. Wolfganga a následně i známého cisterciáckého kláštera, který je v současné době jediným místem v českobudějovické diecézi, kde je možno denně navštěvovat tradiční liturgii (předpokládaný příchod 13:20).

Otec převor Jan Justin Berka nám laskavě povolil, aby se poutníci mohli ve vyšebrodském klášteře zastavit na přátelské popovídání, diskusi o dalších akcích, občerstvení (proběhne na čerstvém vzduchu formou opékání špekáčků či v přednáškové místnosti – rozhodnou počasí a preference poutníků) a prohlídku kláštera, kde bude možno shlédnout i opravený klášterní kostel a s trochou štěstí i slavný relikviář Závišův kříž.

Na závěr několik praktických poznámek:
1) Na místě budou k dispozici poutnické zpěvníky.

2) Nikde na trase mezi Vyšším Brodem a poutním místem není zdroj pitné vody, poutníci si ji musí vzít s sebou, nebo se smířit s tím, že budou žíznit.

3) Cesta tam je s trochou šikovnosti sjízdná pro kočárek, zpět už by to bylo horší, kus by se musel nést (jsou ale možné i alternativní cesty).

4) Korouhve a lidové kroje vítány.

5) Akce proběhne i za nepříznivého počasí – jak se říká: Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje.

6) Další informace podá: Ignác Pospíšil (tel.: 775 048 413, email: cinik@centrum.cz)

7) Tento text je možno dále šířit a přetiskovat, neb být šířen a čten je smyslem jeho existence.

Pouť na Svatou Horu u Příbrami v třetí květnovou sobotu

V sobotu 18. května 2013 se opět po roce uskuteční orelská pouť na Svatou Horu. Program bude následující:

10.00 – Začátek pouti na náměstí T. G. Masaryka u římskokatolického farního chrámu sv. Jakuba v Příbrami. Cestou na Svatou Horu modlitba sv. růžence a sv. litanií.
11.30 – Slavná asistovaná mše sv. podle misálu z r. 1962 na Svaté Hoře. Uctění Panny Marie Svatohorské;
13.00 – občerstvení na Svaté Hoře (individuálně);
15.00 – pobožnost křížové cesty v ambitech Svaté Hory. Svátostné požehnání ve svatohorské bazilice.

Pozvánku, obsahující kontaktní informace na organizátory, si můžete stáhnout zde.

Latinsko-české liturgické texty pro mši sv. naleznete zde.

Několik málo fotek z minulých ročníků je přítomno na naší facebookové stránce zde. Celé fotoalbum z r. 2011 je pak možno stáhnou zde.

[mappress]

Jak mocnou přímluvou Panny Marie byla hříšná žena od věčného zavržení uchráněna a pak obětí mše svaté z očistce vysvobozena

Vyprávění, které zmiňuje učitel Církve sv. Alfons Maria z Liguori (1696-1787) nám k posílení naší naděje připomíná vícero věcí: jak mocná je přímluva Matky Boží, jak velké je Boží milosrdenství, jak kusé je naše poznání a ošemetné usuzování o konečném údělu zemřelého a konečně jakou útěchou je pro duše v očistci oběť mše svaté, zvláště za ně obětované.

V životopise sestry Kateřiny od sv. Augustina (naroz. v Bayeux, † 1688 v Kanadě) se vypráví, že blízko jejího kláštera žila žena jménem Marie, která od mládí, utraceného v hříších, byla až do pozdního věku zatvrzele oddána nepravostem. Obyvatelé místa ji od sebe vyhnali. Proto se uchýlila do vzdálené jeskyně, kde ode všech opuštěná, znetvořená hnilobou a bez zaopatření po čase skonala. Jako němá tvář byla zakopána do neposvěcené země. Ani sestra Kateřina, která se vždycky modlívala k Bohu za duše zemřelých, nepamatovala v modlitbách na nešťastnou stařenu, když se dověděla o její smrti. Myslila o ní jako všichni ostatní, že je zavržena.

Po čtyřech letech se jí však zjevila neznámá duše z očistce a řekla jí: „Sestro Kateřino, jak jsem nešťastná! Ty prosíš Boha za duše všech zemřelých a jenom s mou duší nemáš slitování.“ – „Kdo jsi?“ zeptala se služebnice Boží. – „Jsem ta nešťastná Marie, která zemřela v jeskyni.“ – „A copak jsi spasena?“ divila se sestra Kateřina. – „Ano, jsem spasena – milosrdenstvím Panny Marie.“ – „Ale jak se to stalo?“ – „Když jsem si chvíli před smrtí uvědomila,“ řekla duše, „jak jsem hříšná a jak jsem ode všech opuštěná, obrátila jsem se k Matce Boží a modlila se: ‚Paní, ty jsi útočištěm opuštěných. Hleď, já jsem nyní ode všech opuštěna. Ty jsi má jediná naděje, jenom ty mi můžeš pomoci! Slituj se nade mnou!‘ A Svatá Panna mi vyprosila milost lítosti. Nato jsem skonala a byla zachráněna. Moje Královna mi pak ještě vyprosila milost, aby se zkrátil můj očistec. Trpěla jsem prudší bolesti a nahradila tak mnoho očistcových roků. Nyní potřebuji jen několik mší svatých, abych byla vysvobozena. Prosím tě, dej je za mne sloužit. Slibuji ti, že se pak budu za tebe stále přimlouvat u Boha a u Panny Marie.“

Sestra Kateřina hned dala sloužit mše svaté. Za několik dní se jí opět ona duše zjevila, ale zářivější než slunce, a pravila: „Děkuji ti, Kateřino, už jdu do nebe velebit milosrdenství Boží a přimlouvat se za tebe.“

Převzato z: sv. Alfons Maria de Liguori: Vznešenosti Panny Marie. Vydala Matice cyrilometodějská v Olomouci v roce 2003, přeložil Dr. Stanislav Špůrek, CSsR

Jak přistupovat ke sv. přijímání v duchu mariánské úcty sv. Ludvíka z Montfortu

Nechte se inspirovat jedním z nejzářivějších šiřitelů mariánské úcty, jaké nám Církev až do dnes darovala. Ve svém spise „O pravé mariánské úctě“ radí sv. Ludvík, jak v duchu této úcty přistupovat ke stolu Páně a čerpat tak z nekonečných duchovních pokladů, které nám již od svého Vtělení skrze Marii Bůh neustále nabízí.

I. Před svatým přijímáním

1. Hluboce se pokoříš před Bohem.

2. Zřekneš se svého zcela porušeného základu a svých náklonností, i kdyby ti je tvá sebeláska ukazovala jako dobré.

3. Obnovíš své zasvěcení slovy: Totus tuus ego sum, et omnia mea tua sunt.[1]

4. Pokorně poprosíš tuto laskavou Matku, aby ti propůjčila své srdce, abys tam přijal Jejího Syna do stejných podmínek jako Ona. Připomeneš Jí, že se jedná o slávu Jejího Syna, aby nebyl vložen do srdce tak znečištěného jako tvoje a tak nestálého, které by Mu jistě ubíralo Jeho slávu nebo které by Ho ztratilo. Kdyby ale Ona ráčila přijít a přebývat u tebe, aby [tam] přijala svého Syna, mohla by to udělat díky své vládě, kterou vykonává nad srdci, a Jí bude Její Syn přijat zcela bez poskvrny a bez nebezpečí, že Ho někdo bude urážet nebo že Ho dokonce ztratí: Bůh je v Jejím středu, nepohne se.[2] S důvěrou Jí řekneš, že všechno, cos Jí dal ze svých dober, nestačí, aby Ji uctilo, ale že svatým přijímáním Jí chceš připravit stejný dar, jaký pro Ni vytvořil věčný otec, a že Jím bude poctěna více, než kdybys Jí dal všechna dobra světa. A Ježíš, který Ji miluje jedinečným způsobem, stále ještě chce v Ní mít zalíbení a odpočinek, i kdyby to mělo být ve tvé duši, která je špinavější a chudší než chlév, do kterého Ježíši nebylo zatěžko přijít, protože tam byla Ona. Požádáš Ji o Její srdce těmito něžnými slovy: Přijímám Tě za své všechno. Dej mi své Srdce, Maria![3]

II. Při svatém přijímání

Když už budeš připraven přijmout Krista, po modlitbě Otče náš se třikrát pomodlíš: Pane,  nejsem hoden[4] atd., jako bys říkal nejdříve věčnému Otci, že nejsi hoden přijmout Jeho jediného Syna pro své špatné myšlenky a nevděk vůči tak laskavému Otci, ale že je zde Maria, Jeho služebnice, která jedná za tebe a dodává ti u Jeho Velebnosti důvěru a zvláštní naději: Protože jsi mě jedinečným způsobem upevnil v naději.[5]

[Pak] řekneš [Bohu] Synu: Pane, nejsem hoden atd., protože Ho nejsi hoden přijmout pro svá neužitečná a zlá slova a pro svou nevěrnost v Jeho službě, ale že Ho přesto prosíš, aby se nad tebou smiloval, že ho uvedeš do domu Jeho vlastní Matky a že ho nepropustíš, dokud si u Ní nevytvoří domov: Zadržel jsem ho a nepropustím, o
dokud ho neuvedu do domu své matky a do komnaty své rodičky.
[6] Poprosíš Ho, aby vstal a vešel na místo svého odpočinku a do archy svého posvěcení: Povstaň, Pane, k svému odpočinku, Ty i archa Tvého posvěcení.[7] Řekneš Mu, že na rozdíl od Ezaua vůbec nedůvěřuješ svým zásluhám, síle a způsobilosti, nýbrž zásluhám, síle a způsobilosti Marie, své Matky, podobně jako malý Jakub [důvěřoval] péči Rebeky, a že, ačkoli jsi naprostý hříšník a Ezau, odvažuješ se přistoupit k Jeho Svatosti, podporován a ozdoben zásluhami a ctnostmi Jeho svaté Matky.

[Pak] řekneš Duchu svatému: Pane nejsem hoden atd., že nejsi hoden přijmout vrcholné dílo Jeho lásky pro vlažnost a nepravost svých skutků a pro odporování Jeho vnuknutím, ale že Maria, Jeho věrná Snoubenka, je tvou veškerou důvěrou. A řekneš se svatým Bernardem: Ona je má největší důvěra, Ona je veškerým důvodem mé naděje.[8] Můžeš Ho také poprosit, aby znovu sestoupil do Marie, své nerozlučné Snoubenky, že její lůno je právě tak čisté a Její srdce hoří láskou právě tak jako kdysi a že když On do tebe nesestoupí, Ježíš ani Maria v tobě vůbec nebudou utvořeni a ani tam nebudou mít důstojný příbytek.

III. Po svatém přijímání

Po svatém přijímání, když jsi vnitřně usebrán a máš zavřené oči, uvedeš Krista do srdce Mariina. Dáš Ho Jeho Matce, která Ho přijme s láskou, dá Mu čestné místo, bude se Mu hluboce klanět, bude Ho dokonale milovat, upřímně objímat a vzdá Mu v duchu a v pravdě mnoho poct, o kterých se nám v našich temných mrákotách ani nesní.

Nebo klidně zůstaneš hluboce pokořen ve svém srdci v přítomnosti Krista dlícího v Marii. Nebo zůstaneš jako nevolník u brány Králova paláce, kde On právě hovoří s Královnou. A zatímco spolu rozmlouvají, aniž tě k tomu potřebují, v duchu budeš procházet nebem a celou zemí a prosit všechny stvořené bytosti, aby děkovali Ježíši, klaněli se Mu a milovali Ho v Marii místo tebe: Pojďte, klaňme se.[9]

Nebo prostě sám ve spojení s Marií požádáš Ježíše o příchod Jeho království na zemi skrze Jeho svatou Matku, o božskou moudrost, o božskou lásku, o odpuštění svých hříchů nebo o nějakou jinou milost, ale vždycky skrze Marii a v Marii. Na sebe se přitom budeš dívat nevraživě a řekneš: Pane, nehleď na mé hříchy, ale ať tvé oči na mně vidí jen ctnosti a zásluhy Mariiny.[10] A dodáš, když si vzpomeneš na své hříchy: Já jsem největší nepřítel, kterého mám na krku. To já jsem spáchal ty hříchy[11] nebo: Od člověka podlého a lstivého mě vysvoboď[12] nebo: Můj Ježíši, je třeba, abys Ty rostl v mé duši a já se umenšoval.[13] Maria, je třeba, abys Ty ve mně rostla, a já abych byl méně, než jsem byl předtím. Ježíši a Maria, rosťte ve mně a množte se [i] v ostatních kolem mne.[14]

Existuje bezpočet jiných myšlenek, kterými tě Duch svatý zásobuje a bude zásobovat, jestliže budeš docela niterný, umrtvený a věrný té velké a vznešené mariánské úctě, které jsem tě právě naučil. (Sv. Ludvík mluví v kontextu knihy, pozn. KL) Ale pamatuj si, že čím více necháš při svatém přijímání jednat Marii, tím více bude oslaven Ježíš. A tím více necháš jednat Marii pro Ježíše a Ježíše v Marii, čím hlouběji se budeš pokořovat čím více Je budeš poslouchat v pokoji a mlčení, aniž by ses trápil, že Je nevidíš, neokoušíš ani necítíš. Vždyť spravedlivý žije z víry všude a zvláště ve svatém přijímání, které je úkonem víry: Můj spravedlivý žije z víry.[15]

Převzato z: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu: O pravé mariánské úctě. S církevním schválením vydáno Maticí cyrilometodějskou s. r. o. v Olomouci r. 1999. Překlad P. ThLic. Filip M. Ant. Stajner OP.


[1] Jsem celý Tvůj, moje drahá Paní, se vším, co mám.

[2] Žl 46,6: Deus in medio eius non commovebitur.

[3] Accipio te omnia. Praebe mihi cor tuum, o Maria! Srv. Jan 19,27; Př 23,26

[4] Dómine, non sum dignus, ut intres sub tectum meum: sed tamtum dic verbo, et sanábitur ánima mea. (Viz mešní řád.)

[5] Žl 4.10: Quoniam singulariter in spe constituisti me.

[6] Pís 3,4: Tenui eum, nec dimittam, donec introducam illum in domum matris meae, et in cubiculum genitricis meae.

[7] Žl 132,8: Surge, Domine, in requiem tuam, tu et arca sanctificationis tuae.

[8] Haec est maxima fiducia mea; haec tota ratio spei meae (Sermo De aquaeductu, č. 7).

[9] Žl 96,5: Venite, adoremus, venite.

[10] Žl 17,2: Sed oculi tui videant aequitates Mariae. Druhou větu přidal sv. Ludvík.

[11] Mt 13,28: Inimicus homo hoc fecit.

[12] Žl 43,1: Ab homine iniquo et doloso erue me. (Srv. též se stupňovými modlitbami na počátku mše sv.)

[13] Jan 3,30: Te oportet crescere, me autem minui.

[14] Gn 1,28: Crescite et multiplicamini.

[15] Žid 10,38: Justus meus ex fide vivit. Srv. Řím 1,17; Gal 3,11; srv. sv. Tomáš Akvinský, Summa theologiae III, qu. 78, art. 3.