Liturgická náčiní a jejich význam

20. 4. 201011:59


Při mši svaté se používá nejrůznějších předmětů. U některých z nich je nám samozřejmý jejich praktický význam, u některých pak méně. Nicméně jak je v katolické liturgii zvykem, každý z těchto předmětů má i význam skrytý, který si pouhým zběžným pohledem neuvědomíme. Seznámení s těmito významy nám může pomoci v hlubší a nábožnější účasti na mši svaté, neboť každý tento předmět nás upomíná na některou z pravd naší víry či evangelní událost.

Kalich (calix) symbolizuje Ježíšův hrob a upomíná nás také na kalich hořkého utrpení, který za nás Spasitel musel vypít. Nepochybujeme o tom, že již apoštolové pro nejsvětější Oběť užívali nejdrahocennějších nádob, kterých si mohli opatřit. Dokonce i za dob největšího pronásledování křesťané používali pro mši kalichy zlaté a stříbrné. Když však nastaly časy velké bídy, neváhali je prodat a z výtěžku obdarovávat hladovějící. V těchto dobách je zaznamenáno používání kalichů ze dřeva, skla, kamene nebo mramoru. Tehdy však, jak praví jeden církevní sněm, pro takovou vroucnost a lásku byli ze zlata sami kněží, i když kalichy byly dřevěné.

Kalich stojící na korporálu, zakrytý pallou.

Palla je látka natažená na pevnou čtyřhrannou tabulku, kterou se kalich přikrývá. Tím nám má připomínat čtyřhranný kámen, kterým byl přikryt hrob Páně. Zároveň palla plní i praktickou funkci, kdy zabraňuje tomu, aby do vína, které bude proměněno v Krev Krista, popř. pak do Krve samotné, nespadly nějaké nečistoty či hmyz. Palla v dnešní podobě se vyvinula z korporálu – viz níže.

Patena (otevřená mísa) je doplňkem kalicha a klade se na ní sv. Hostie. Připomíná misku s mastmi, kterými bylo pomázáno mrtvé Tělo Páně. V prvních dobách bývaly pateny velkých rozměrů, neboť do nich jáhni sbírali chléb od věřících, který přinesli k proměňování. Paten bylo na oltáři někdy i několik. Postupně se tyto pateny stále prohlubovaly, až dosáhly podoby dnešních ciborií. Kněz pak měl pro sebe jen jednu malou patenu. V současné době se pro větší množství lidí, kteří přistupují k sv. přijímání, používají opět i hlubší pateny.

Korporál (corporale) od latinského corpus – tělo je bílá lněná látka čtvercového tvaru, jenž se rozprostírá na oltáři a staví se na ni kalich, popř. i patena a ciborium. Dříve (v tradičním ritu i dnes) se na něj při mši pokládala i proměněná Hostie. Připomíná roucho, do kterého bylo zabaleno Tělo Páně před svým uložením do hrobu. Korporál byl původně mnohem větších rozměrů a pokrýval celý oltář, jeho cíp pak sloužil k zakrytí kalicha. Před obětováním jej na oltář rozkládal jáhen. Když se pak oltáře začaly zahalovat lněnými plátny již předem, korporál se postupně zmenšoval. Dnešní rozměry má již od středověku. K zakrývání kalicha se pak od 12. století začala užívat druhá složená látka, která se postupně vyvinula v podobu dnešní pally.

Červená bursa s korporálem uvnitř.

Bursa (kapsa) je pouzdro čtvercového tvaru, do kterého se vkládá složený korporál.V burse pak kněz korporál k oltáři na začátku mše přináší, vyndá jej, rozloží a postaví na něj kalich. Bursa má podobný smysl jako velum (viz níže) či conopeum (rouška ve svatostánku). Všechny mají zakrývat předměty před neuctivými pohledy. Je tím zdůrazněna posvátnost předmětů, které přicházejí do přímého kontaktu s Tělem či Krví Krista. Ve středověku se místo bursy používaly někdy zvláštní nízké skříňky.

Purificatorium je malý šáteček, který slouží k utírání úst a vysušení kalicha po přijetí Krve Páně a po vyčištění vodou. Připomíná roucha, jimiž bylo osušeno mrtvé Tělo Páně. Začalo se používat od 16. století.

Kalich na korporálu zakrytý velem.

Velum (rouška, pláštík, závoj) je hedvábná pokrývka, kterou se zakrývá celý kalich. Připomíná oponu v jerusalémském chrámě, která se při smrti Páně roztrhla od svrchu až dolů. Kalich je velem při mši zakryt od začátku až do obětování a poté opět po purifikaci až do konce. Až do 16. století se kalich k oltáři nosil v jakémsi sáčku a až poté býval přikrýván zvláštní rouškou. Jak velum, tak i palla a bursa se používají vždy v příslušné liturgické barvě daného dne.

Konvičky (urceoli, amae, amulae, ampullae) jsou určeny pro přechovávání vína a vody potřebných ke mši svaté. Staví se na talířek (pervicula), který slouží k mytí rukou. Dvě konvičky připomínají dvě nádoby, které byly při umučení Páně naplněny octem a žlučí.

Výrazem úcty k Tělu a Krvi Páně je i zvláštní péče o liturgické předměty, které s nimi přicházejí přímo do styku. Všech těchto předmětů: kalicha, pateny, korporálu a purificatoria se směly dotýkat jen osoby, které již obdržely alespoň podjáhenské svěcení (první z tzv. vyšších svěcení, poté následuje již svěcení jáhenské a kněžské). Ani čtyři nižší svěcení pro tuto službu ještě nestačila. Kromě toho musel být každý kalich a patena před svým používáním posvěcen  od biskupa.

Bursy různých barev.

Kalich, v kterém je vloženo purificatorium a na něm patena s hostií. Navrch se ještě položí palla a celý kalich se zakryje velem.

Takto připravený kalich si kněz přináší v průvodu na mši svatou. Navrchu je položena bursa, v které je korporál. Přes ní je pak ještě nazpět přeložen okraj vela.