Kvatembrová sobota patří k největším liturgickým slavnostem adventu. Článek připomíná a vysvětluje její význam, podtržený udílením kněžských svěcení. Z toho důvodu je tento den také obzvláště příhodný k modlitbě za hojná duchovní povolání, kterých je v dnešní době tolik třeba.
František Cinek rozebírá první mariánský svátek Církevního roku, především s ohledem na texty, které k němu v liturgii předkládá Církev svatá.
Velký pátek se liturgicky zcela vymyká všem ostatním dnům církevního roku. ThDr. František Cinek opět mistrně vystihl to důležité, co nám Církev svatá ve svých obřadech staví před oči.
Obřady sv. třídenní patří k tomu nejtklivějšímu a zároveň nejhlubšímu, co matka Církev svým dítkám v liturgii nabízí. František Cinek, jehož zamyšlení a výklad zde přinášíme, dokáže jedinečným způsobem vtáhnout přímo do tajemného dění, které se v obřadech katolické liturgie odehrává.
Suché dny či kvatembr (quatuor tempora) vracejí se čtyřikrát do roka (v týdnech po třetí neděli adventní, po první neděli postní, ve svatodušním týdnu a po svátku Povýšení sv. Kříže) vždy ve středu, pátek a sobotu. Jsou zasvěceny postu a modlitbě, které nám připomínají naši hříšnost a potřebu očištění.
Devět neděl před velikonocemi začíná liturgické období zvané předpostí či doba devítníková. Nový kalendář tuto dobu nezná. V tradičním kalendáři je však pevně zakotvena a má svůj význam. Pro bližší seznámení s tímto obdobím církevního roku a jeho pochopení by měl posloužit tento článek.
Liturgický rok | 17. 12. 2011