Category: Články

Odpustky pro zemřelé v dušičkovém oktávu

Pán Ježíš zanechal své Církvi kromě mše svaté a svátostí, Jeho největších darů, také moc udělovat odpustky. Význam tohoto daru bývá dnes podceňován, proto si jej v tomto článku připomeneme.

Sv. Archanděl Michael osvobozuje duše z očistce

Pán Ježíš zanechal své Církvi kromě mše svaté a svátostí, Jeho největších darů, také moc udělovat odpustky. Význam tohoto daru bývá dnes podceňován, proto si jej v tomto článku připomeneme.

Co Církev učí o odpustcích?

Citace z Katechismu katolického náboženství od ThDr. Františka Tomáška:

Co znamená: Získat odpustky?

Získat odpustky znamená: Po odpuštění hříchů získat ještě odpuštění časných trestů, které zbývají za tyto hříchy.

Od koho má Církev moc udělovat odpustky?

Moc udělovat odpustky má Církev od Pána Ježíše, který řekl apoštolům: „Cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno i na nebi.“ (Mat. 18, 18)

Poklad Církve. – Jako u soudu lze se někdy vyhnout trestu na svobodě složením určité částky peněz, tedy pokutou, podobně je možné se vyhnout i Božím trestům, když je vyvážíme dobrými skutky neboli za ně dostiučiníme, pokud ovšem Bůh takovou náhradu přijme. Pán Ježíš svým utrpením dal takovou náhradu za naše hříchy i za tresty za ně zasloužené, že lze jimi vyvážit hříchy i tresty všech lidí na celém světě. K tomu přistupuje ještě dostiučinění Panny Marie, mučedníků a jiných světců. Všechny tyto zásluhy jsou nevyčerpatelným pokladem Církve. Správci tohoto pokladu jsou papež a biskupové a mohou z něho přidělovat odpustky věřícím, aby nemuseli trpět všechny zasloužené časné tresty za hříchy. Odpustky neruší Boží spravedlnost, protože při nich Bůh dostává náhradou dostiučinění z pokladu Církve.

Odpustky plnomocné a neplnomocné. – Papež může za nějaký dobrý skutek prominout časné tresty Boží úplně; to jsou odpustky plnomocné. Skutečně získá plnomocné odpustky pouze ten, kdo dosáhl odpuštění všech hříchů, i všedních, a k žádnému hříchu, ani všednímu, nelne.

Jindy promíjí papež nebo biskup časné tresty Boží jen zčásti; to jsou odpustky neplnomocné.* Označují se takto: Odpustky 40 dní, 100 dní, 7 let a podobně. To znamená: Za určitý dobrý skutek se odpouští tolik časných trestů, kolik si jich dříve veřejný kajícník odpykal za 40 dní, za 100 dní, za 7 let a podobně

Podmínky k získání odpustků. – K získání odpustků je třeba, abychom byli v posvěcující milosti, abychom měli úmysl: Chci odpustky získat a abych přesně vyplnil předepsané podmínky. Ty podmínky bývají: Vykonat určitou pobožnost, přijmout svátosti, dát příspěvek na zbožný účel. Které znáš modlitby odpustkové? Vyhledej si takové modlitby ve své modlitební knize.

Získané odpustky je možné věnovat na způsob přímluvy duším v očistci, aby jim Bůh prominul očistcové tresty. Kolik jich promine, záleží na jeho milosrdenství. Je dobré hned při ranní modlitbě vzbudit úmysl: Chci dnes získat všechny mně možné odpustky.

Dle současně platného odpustkového řádu, neplnomocné odpustky udělují ještě jednou takovou míru odpuštění časného trestu, jaká byla již získána samotným zbožným skutkem. (poznámka vydav.)

Když získáš odpustky, dosáhneš prominutí mnohých trestů za hříchy, které by tě jinak stihly na světě nebo v očistci. Hleď proto často získávat odpustky! Denně můžeš získat dosti snadno alespoň odpustky neplnomocné, když jsi v milosti posvěcující a máš úmysl odpustky získat. Tak například, když zbožně uděláš kříž se slovy: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého Amen“ získáváš odpustky 100 dní. Když se při tom pokropíš svěcenou vodou, získáváš odpustky 300 dní. Za vzájemný pozdrav: „Pochválen buď Ježíš Kristus…, Na věky. Amen“ je 300 dní odpustků. Za modlitbu: „Chválena a velebena budiž bez přestání nejsvětější svátost oltářní“ je 300 dní odpustků. Za modlitbu: „Ježíši v nejsvětější svátosti oltářní, smiluj se nad námi“ je také 300 dní odpustků. Kdo jde kolem kostela nebo kaple, kde je nejsvětější svátost oltářní a pozdraví ji nějakým zevním znamením, získává 100 dní odpustků. Když slyšíš vyslovit jméno Boží nadarmo a na odčinění této urážky zbožně alespoň v duchu řekneš: „Budiž jméno Páně pochváleno,“ získáš 500 dní odpustků. Sbírej horlivě klásky odpustků a jednou na věčnosti budeš mít z toho bohatou sklizeň. Poznáš, jak veliký užitek ti přinesly.

(podle nového odpustkového řádu uvedené časové údaje již neplatí, jednotlivé odpustkové činnosti jsou neměřitelné, pozn. KL)

Odpustky pro zemřelé v dušičkovém oktávu

Odpustky můžeme získávat nejen pro sebe, ale také pro duše v očistci a pomáhat tak našim drahým zemřelým (a také těm, na něž nikdo nemyslí) i po jejich smrti.

Jaké jsou podmínky pro získání odpustků pro zemřelé?

Od 1. do 8. listopadu lze získat plnomocné odpustky pro duše v očistci návštěvou hřbitova spojenou přinejmenším s vnitřní modlitbou za ně.

2. listopadu lze získat tytéž odpustky při návštěvě kostela nebo veřejné kaple, pokud se tam pomodlíme na úmysl Sv. otce Vyznání víry a Otče náš.

K tomu musí být splněny řádné podmínky pro plnomocné odpustky:

  • sv. zpověď do osmi dní předem nebo potom (stačí jedna pro více odpustků);
  • sv. přijímání (nejlépe v den získání odpustků, ale stačí i jiný den; pro jeden plnomocný odpustek je nutné jedno sv. přijímání);
  • modlitba na úmysl Sv. otce;
  • zřeknutí se dobrovolné náklonnosti ke každému, i lehkému, hříchu;

(předepsané modlitby je nutno, není-li uvedeno jinak, se modlit ústně).

Denně lze získat pouze jeden plnomocný odpustek, který lze buď formou přímluvy přivlastnit konkrétnímu zemřelému, nebo dle Božího úradku obecně duším zemřelých.

Vyhlášení projektu Kochem

Tímto příspěvkem vyhlašujeme projekt „Kochem“, do kterého se můžete přihlásit. Po skončení projektu bude podle pravidel níže vybrán jeden účastník, který od nás získá výtisk díla Výklad nejdražší oběti Mše sv. od ctih. Martina z Kochemu.

Tímto příspěvkem vyhlašujeme projekt „Kochem“, do kterého se můžete přihlásit. Po skončení projektu bude podle pravidel níže vybrán jeden účastník, který od nás získá výtisk díla Výklad nejdražší oběti Mše sv. od ctih. Martina z Kochemu.

Cíl projektu

Převést český překlad díla Výklad nejdražší oběti Mše sv. od ctih. Martina z Kochemu do elektronické podoby. Tato kompletní elektronická verze knihy bude následně volně přístupna ke stažení.

V současné době máme zpracovánu asi třetinu celé knihy, z ní polovina byla zveřejněna (s vloženými mezititulky) na našich stránkách. Zbývá dát do elektronické podoby asi 300 stran vydání z r. 1933, což odpovídá zhruba 100 stranám textu na A4.

Jak se stát účastníkem a co to obnáší

Lze se zúčastnit dvěma způsoby, které se vzájemně nevylučují:

1) Prvním způsobem účasti je elektronizace. Účastníku zašleme e-mailem oskenované strany knihy (tolik, kolik si bude přát). Jeho úkolem pak bude tyto oskenované pasáže převést do formátu „doc“ (dáme i pokyny ohledně velikosti písma, řádkování apod.). Jakým způsobem tak učiní (ruční přepis, programy na rozpoznávání textu, …) je na něm samotném. Text samotný však nesmí obsahovat větší množství chyb.

2) Druhým způsobem účasti je korektura. Účastníku zašleme pasáže v elektronické podobě a jim odpovídající oskenované strany. Jeho úkolem pak bude zkontrolovat a příp. opravit chyby, které vznikly převáděním textu do elektronické podoby.

Chcete-li se projektu účastnit, pošlete nám e-mail na info@krasaliturgie.cz, do kterého napište, jakou formu byste zvolili a jak velký objem dat chcete pro začátek zaslat.

Kdo dostane šanci k zisku ceny

Za každé 4 strany textu A4, které dá do elektronické podoby, příp. 12 stran, které zkontroluje, bude danému účastníku přiřazeno jedno místo do losování o výtisk knihy Výklad nejdražší oběti Mše sv. Tedy čím více práce udělá, tím bude mít větší šanci cenu získat. Práce odvedená do doby vyhlášení tohoto projektu není započítávána.

Zvláštní cena (v budoucnu blíže určíme) bude navíc udělena tomu účastníku, který odvede nejvíce práce (přičemž 1 strana daná do elektronické podoby má váhu 3 stran kontroly).

Ukončení projektu a losování

Projekt bude ukončen ve chvíli, kdy bude celé dílo v elektronické podobě a celé překontrolováno. Následně ze všech účastníků, kteří splní pravidla pro zařazení do užšího výběru, náhodně vybereme jednoho, kterému zašleme cenu.

Mše sv. po prázdninách opět pravidelně v Praze – Uhříněvsi

Příležitostné akce | 21. 9. 2012

Počínaje sobotou 22. září se od 18:00 každou 2. a 4. sobotu v měsíci bude v kostele Všech svatých v Praze – Uhříněvsi opět konat tradiční mše sv.

Obnovení pravidelných mší sv. v klasickém římském ritu v Praze

Smíchovský farář ThMgr. Jerzy Gapski společně s rektorem kostela sv. Gabriela doc. Stanislavem Přibylem reagovali vstřícně na žádost věřících o konání tradičních mších sv. v některém z kostelů smíchovské farnosti. V této záležitosti byla ustanovena vzájemná dohoda, kterou si můžete přečíst na konci tohoto příspěvku.

Smíchovský farář ThMgr. Jerzy Gapski společně s rektorem kostela sv. Gabriela doc. Stanislavem Přibylem reagovali vstřícně na žádost věřících o konání tradičních mších sv. v některém z kostelů smíchovské farnosti. V této záležitosti byla ustanovena vzájemná dohoda, kterou si můžete přečíst na konci tohoto příspěvku. Z ní vybíráme následující informace.

Časy bohoslužeb

Byly dohodnuty následující pravidelné termíny mší sv. v kostele sv. Gabriela v Holečkově ulici (viz mapku níže).

– všechny neděle v roce od 17:00;

– 1. pátkykaždý pátek v měsíci od 17:00;

– 1. soboty v měsíci od 9:00.

Na první 1. pátky resp. soboty by po mši sv. měla následovat pobožnost k Nejsv. Srdci Ježíšovu resp. mariánská.

Dále byly dohodnuty mše sv. v následující svátky během roku (vždy od 17:00 kromě Bílé soboty /20:00/ a nepadne-li den na 1. sobotu – v takovém případě zůstává 9:00):

– 8. prosince (Neposkvrněné Početí Panny Marie);

– 25. prosince (Narození Páně);

– 1. ledna (Oktáv Narození Páně, Obřezání Páně);

– 6. ledna (Zjevení Páně);

– 2. února (Očišťování bl. Panny Marie /Hromnice/)

– 19. března (sv. Josefa)

– 25. března (Zvěstování Panny Marie – titulární slavnost);

– Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota;

– Nanebevstoupení Páně;

– Nejsv. Srdce Ježíšova;

– Boží Tělo;

– 15. srpna (Nanebevzetí Panny Marie).

Dohoda byla uskutečněna ad experimentum do konce srpna 2013.

Kostel

Kostel běžně známý jako kostel sv. Gabriela je ve skutečnosti zasvěcen Zvěstování Panny Marie. Je vyzdoben v tzv. beuronském stylu. Byl posvěcen r. 1891, do hlavního oltáře byly vloženy ostatky sv. Václava, Vojtěcha a Jana Nepomuckého. Do kostela navíc nebyl později vsazen obětní stůl. Do r. 1919 sídlily u sv. Gabriela v klášterním komplexu sestry benediktinky beuronské kongregace. Více informací o kostelu a přilehlém komplexu naleznete na těchto stránkách věnovaných beuronskému stylu. Např. zde je k dispozici virtuální prohlídka kostela.

Dopravní spojení

U kostela je autobusová zastávka „Holečkova“, na kterou jezdí linka č. 176 (Karlovo náměstí – Stadion Strahov – Nové Butovice). Poblíž kostela jsou pak tramvajové zastávky Bertramka (cca 400m, linky 4, 9, 10, 16) a Švandovo divadlo (cca 600m, linky 6, 9, 12, 20).

[mappress]

AKTUALIZACE: Na přání zástupců z farnosti byl text dohody odstraněn, neboť již není aktuální. Informace ponechané v článku výše zůstávají v platnosti.

Biskup A. Schneider: Pět liturgických ran mystického těla Kristova

Světící biskup arcidiecéze Astana (Kazachstán), Msgr. Athanasius Schneider, 15. ledna 2012 přednesl příspěvek Nová evangelizace a svatá liturgie:
Abychom správně hovořili o nové evangelizaci, je nezbytné, abychom se nejdřív podívali na toho, kdo byl prvním a nejvlastnějším evangelizátorem, a tím byl náš Pán…

J. Ex. Athanasius Schneider

Světící biskup arcidiecéze Astana (Kazachstán), Msgr. Athanasius Schneider, 15. ledna 2012 na konferenci 4e Rencontre pour l’unité catholique (4. setkání za katolickou jednotu) přednesl příspěvek Nová evangelizace a svatá liturgie:

Abychom správně hovořili o nové evangelizaci, je nezbytné, abychom se nejdřív podívali na toho, kdo byl prvním a nejvlastnějším evangelizátorem, a tím byl náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus, vtělené Boží Slovo. Boží Syn přišel na tento svět, aby smířil a odčinil největší hřích lidstva.

Tento největší hřích lidstva spočívá v tom, že lidstvo odepřelo klanět se Bohu, nechce mu přiznat nejvyšší úctu a první místo. Tento hřích spočívá dále v tom, že lidé Bohu nevěnují pozornost, že nemají vůbec smysl pro ty věci, které souvisejí s Bohem a s klaněním Bohu, že nikdo nechce Boha vidět a pokleknout před ním. Pro tento postoj ducha se člověku jeví jako rušivé Boží vtělení, jako rušivá mu připadá jeho skutečná přítomnost v Nejsvětější svátosti, jako rušivé mu připadá, jestliže jeho eucharistická přítomnost figuruje v kostele jako ústřední. Hříšný člověk chce totiž postavit do středu chrámového prostoru sám sebe, a to i při eucharistické slavnosti, aby ho bylo vidět a stal se sám středem pozornosti.

Proto je eucharistický Ježíš, vtělený Bůh pod svátostnými způsobami, ve svatostánku umísťován nejraději někam stranou. Ruší se dokonce obraz Ukřižovaného, krucifix, který stojí uprostřed oltáře při postoji tváří k lidu, protože prý zakrývá tvář kněze. Proto dokonce i Ukřižovaný překáží a stejně jako svatostánek je postaven stranou. Účastníci bohoslužby musí ustavičně vidět lidskou tvář kněze, který proto sedí nejraději doslova v centru chrámu.

„Hříšný člověk chce totiž postavit do středu chrámového prostoru sám sebe, a to i při eucharistické slavnosti...“ Návrh nové podoby interiéru českobudějovické katedrály (vlevo) ostře kontrastuje s tradičním uspořádáním, kde se biskupský trůn nachází po levé straně, jak to bylo běžné před II. vat. koncilem a dodnes se zachovalo např. v katedrále v St. Louis (vpravo).

A když je svátostný Ježíš přece jen ještě ponechán v centru ve svatostánku, protože úřad ochrany památek, který vede nevěřící vláda, nedovoluje svatostánek odstranit, stojí k němu kněz celou dobu bezohledně otočený zády. Jak často jsme slyšeli v těchto případech povzdech prostých věřících: „Požehnaní památkáři, kteří alespoň ponechali Ježíše uprostřed Božího domu.“

Teprve z klanění a uctívání Boha může církev správně hlásat Boží slovo pravdy, tj. evangelizovat. Dříve než svět uslyšel věčné vtělené Slovo, Ježíš třicet let mlčel a klaněl se. To zůstává provždy jako zákon i pro život a působení církve a všechny evangelizátory. „Způsob, jak se slaví liturgie, rozhoduje o osudu víry a církve,“ řekl Joseph Ratzinger, nynější papež Benedikt XVI. (…)

Nemálo slavení mše svaté v dnešní době na různých místech světa vypadá tak, jako by lidé chtěli otočit smysl slova žalmu 113,9: Nám, Pane, a našemu jménu dej slávu. Pro takový způsob slavení liturgie jsou pak výstižná tato Ježíšova slova: „Jak můžete uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale nehledáte slávu jen od samého Boha?“ (Jan 5,44) (…)

Pius XII. zanechal Církvi mezi jiným důležitý základ nauky o posvátné liturgii, a to odsouzení tzv. liturgického archeologismu, jehož návrhy se široce kryjí s jansenistickou a protestantskou synodou v Pistoji v roce 1786 (srov. Mediator Dei 63–64) a vycházejí z odpovídajících teologických myšlenek Martina Luthera (synody v Pistoji se nezúčastnili teologové hlásící se otevřeně k jansenismu a protestantismu či členové protestantských sekt, jak by se mohlo jevit z použité formulace, nýbrž kněží a biskupové, kteří byli formálně členy katolické Církve, synoda však pod jejich vlivem dospěla k protestantským a jansenistickým názorům; byl to jakýsi předobraz Druhého vatikánského koncilu, s tím rozdílem, že tehdy závěry synody papež zamítl; pozn. KL)

Proto již tridentský koncil odsoudil protestantské liturgické ideje, především přehánění charakteru hostiny a potlačování charakteru oběti, potlačování jasných znaků posvátna a tajemství liturgie (srov. TK, XXII. zasedání).

Liturgické výroky tridentského koncilu a encykliky Mediator Dei, které odrážejí konstantní liturgickou praxi staletí a celého tisíciletí, patří k základním součástem svaté tradice, které není možno přehlížet bez nebezpečí velkých duchovních škod. Tyto výroky II. vatikánský koncil akceptoval, jak je zřejmé z všeobecných principů božského kultu v liturgické konstituci Sacrosanctum Concilium. Jako konkrétní omyl myšlení a příklad liturgického archeologismu jmenuje Pius XII. návrh nahradit oltář stolem (MD 62). Když papež Pius XII. odmítá již oltář ve formě stolu, jak velmi by odmítl návrh, aby se slavení u stolu konalo versus populum (čelem k lidu)?

Msgr. Schneider slouží Mši sv. v kostele Gesù e Maria v Římě

Existují konkrétní aspekty v převažující současné liturgické praxi nového mešního řádu (NOM), které představují jasný zlom v dosavadní liturgické praxi církve. Jedná se o následujících pět obyčejů, které je možno označit za rány na liturgickém mystickém těle Kristově. Jedná se o rány, které představují násilný zlom s minulostí, protože nedostatečně uplatňují ústřední a podstatný charakter mešní oběti a staví do popředí charakter hostiny, potlačují projevy božského klanění a méně vyjadřují charakter toho, co je věčné a nebeské. U těchto pěti ran se s výjimkou jedné (nové modlitby k obětování) nejedná o úkony, které by byly pro formu mešního ritu předepsány, nýbrž byly zavedeny v praxi jako důsledek špatné módy.

První a nejvýraznější ránou slavení mešní oběti je praxe, že kněz při eucharistické modlitbě a svatém proměňování, tedy v nejposvátnějších chvílích božského klanění, je obrácen tváří k přítomným. Taková vnější forma odpovídá spíše přednášce, výuce nebo pohoštění. Vytváří se tu útvar uzavřeného kruhu. To není pro tuto modlitbu a klanění přirozené. Takovou formu II. vatikánský koncil nepožaduje a ani vzdáleně nepřipomíná.

Benedikt XVI. v předmluvě k prvnímu dílu svých Sebraných spisů říká: „Myšlenka, že se mají kněz a lid při modlitbě na sebe vzájemně dívat, vznikla teprve v moderně a je původnímu křesťanství zcela cizí. Kněz a lid se nemodlí k sobě navzájem, ale k Pánu. Proto se mají dívat při modlitbě stejným směrem: buďto na Východ jako kosmický symbol pro přicházejícího Pána, nebo, kde je to možné, na Kristův obraz, na kříž, nebo společně vzhůru.“

Forma celebrování, při které se všichni dívají jedním směrem (conversi ad Orientem, ad Crucem, ad Dominum) je dokonce vyznačena v rubrikách Novus ordo (odst. 25, 133 a 134). Tzv. celebrování „versus populum“ (čelem k lidu) neodpovídá zcela jistě představám svaté liturgie, jak to např. čteme v odst. 2 a 8.

Druhou ránou je po celém světě rozšířené přijímání Eucharistie na ruku. O této formě se II. vatikánský koncil vůbec nezmiňuje a zavedli ji nejdříve někteří biskupové z neposlušnosti bez ohledu na negativní důsledky. I přes odmítavé stanovisko většiny biskupů povolil ji Pavel VI. s nevolí pouze za určitých podmínek. Papež Benedikt XVI. od svátku Těla a Krve Páně 2008 podává svaté přijímání jen klečícím do úst, a to nejen v Římě, ale všude tam, kam přichází. Dává tím jasný příklad praktického liturgického učitelského úřadu. Když kvalifikovaná většina episkopátu tři roky po koncilu označila přijímání na ruku jako škodlivé, čím spíše by to byli učinili koncilní otcové.

Třetí ranou jsou modlitby k obětování. Je to zcela nový výtvor, který nebyl v církvi vůbec nikdy používán. Nekladou důraz na tajemství Kristovy oběti, nýbrž spíše přinášejí myšlenku hostiny, podobně jak je tomu při židovské sobotní večeři. Východní i západní církev v tisícileté tradici orientovala modlitby k obětování vždy k tajemství oběti na kříži (srov. Paul Tirot, Histoire des Prières d’Offertoire dans la liturgie romaine du VIIe au XVIe siècle, Řím 1985). Takovýto zcela nový výtvor je jistě proti jasným pokynům II. vatikánského koncilu (srov. SC 23).

Čtvrtou ranou je úplné odstranění latinského jazyka ve většině mší katolického světa. To je přímo proti usnesení II. vatikánského koncilu.

Pátou ranou je vykonávání liturgických služeb akolytů a lektorů ženami bez liturgického oděvu, přičemž přicházejí do oltářního prostoru během mše svaté přímo z místa, kde se nacházejí věřící. Tento způsob církev nikdy nepoužívala a nikdy neschválila. Dává katolické mši vnější charakter profánního shromáždění. Již II. nicejský koncil v roce 787 zakázal takovou praxi: „Když někdo není posvěcen, není mu dovoleno, aby při svaté liturgii předčítal od ambonu.“ Tato norma byla vždy respektována. Během mše svaté četli čtení pouze podjáhni nebo lektoři. Jako náhrada za chybějící svěcení akolytů a lektorů mohou tuto funkci vykonávat v liturgickém oděvu muži nebo mládenci, nikoliv však ženy, protože zde nadále trvá určitá vazba na svěcení. V textech II. vatikánského koncilu není pokyn k zrušení nižších kněžských svěcení ani podjáhenství a nejsou zde uvedeny úřady, které by je měly nahradit. SC 28 rozlišuje „ministri“ (služebníky církve) a „fideles“ (věřící) a stanoví, že každý z nich má konat jen to, co mu podle liturgických předpisů přísluší. (…)

Pět uvedených ran na liturgickém těle církve si žádá vyléčení. Ony představují zlom, který připomíná situaci, jaká nastala při avignonském exilu. Potřebujeme dnes jednoho nebo více světců typu svaté Kateřiny Sienské, potřebujeme „vox populi fidelis“ – hlas věřícího lidu – pro překonání liturgického zlomu. Musíme jako tehdy přemoci skutečnost, kdy mnoho příslušníků kléru bylo s exilem a zlomem spokojeno.

Nemůžeme očekávat trvalé plody nové evangelizace bez procesu obrácení. Tak jako voláme k druhým: „Obraťte se,“ musíme sami uskutečnit přesvědčující obrácení a obrátit se k Bohu i zevně v liturgii. Schází nám zevní nezbytné „obrácení k Pánu“, protože jednáme s eucharistickým Kristem, jako kdyby to nebyl Bůh, když mu věřící při přijímání nevzdávají náležitou poklonu, berou ho do rukou jako běžné jídlo a vydávají se nebezpečí určitého eucharistického arianismu. (…)

Potřebujeme ještě mnoho modlitby a novou svatou Kateřinu, aby následovaly další kroky, které by zahojily všechny rány láskou, úctou a vznešeností, jak nás tomu učí papež Pius XII. v encyklice Mediator Dei, II. vatikánský koncil ve své konstituci Sacrosanctum Concilium a Benedikt XVI. v Teologii liturgie i ve svém praktickém magisteriu.

Nikdo nemůže provádět evangelizaci, kdo napřed neadoruje, kdo se neklaní eucharistickému Kristu. „V zacházení s liturgií se rozhoduje o osudu víry a Církve.“ (kardinál Ratzinger)

+ Athanasius Schneider,
světící biskup arcidiecéze Svaté Marie v Astaně, Kazachstán
Předneseno na 4. shromáždění „Reunicatho“ v Paříži 15. ledna 2012
Dominus vobiscum 4/2012
Překlad -lš-

Převzato z týdeníku Světlo č. 30-31 L. P. 2012. Mírně kráceno a zvýrazněno redakcí KL.

Svaté triduum podle misálu z r. 1962

Přinášíme poněkud různorodou směsici informací, aktualit, dobrých, ale i špatných zpráv a jeden apel na pražské věřící.

Pán Ježíš myje nohy učedníkům (1475)

Na naši stránku s latinsko-českými přepisy liturgických textů (http://www.krasaliturgie.cz/texty-ke-msi-svate/nedele.html) byl čerstvě přidán formulář všech obřadů Bílé soboty podle misálu z r. 1962. Formuláře Zeleného čtvrtka a Velkého pátku byly na stránky umístěny dříve a jsou tak již k dispozici veškeré obřady svatého tridua. V brzké době se pokusíme zpracovat i texty k svěcení ratolestí a průvodu na Květnou neděli. (aktualizace: texty jsou již zpracovány)

Jedinečná událost
Latinsko-česká verze těchto obřadů pro lid nebyla dosud pro věřící příliš dostupná. Nejrozšířenější misál pro lid (Schallerův) totiž obsahuje ještě obřady tak, jak vypadaly před reformami Svatého týdne, které proběhly především za pontifikátu Pia XII. v 50. letech 20. století a byly dokončeny za Jana XXIII., nepočítáme-li následnou periodu 2. poloviny 60. let vedoucí k vzniku celého Nového mešního řádu. Méně známý a rozšířený misál Švédův z počátku 60. let již sice nové obřady obsahuje, ale disponuje pouze českým textem – nejedná se o paralelní latinsko-české vydání.

Schallerův misál k sledování obřadů nedostatečný
Kdo by se domníval, že změny za Pia XII. a Jana XXIII. nebyly tak výrazné a misál Schallerův mu tak k sledování obřadů postačuje, byl by patrně velmi zklamán, protože by se v textu ztratil s téměř absolutní jistotou – některé modlitby by ve svém misálku ani nenašel, jiné modlitby a čtení by sice zase našel, ale byly by mu málo platné, neboť byly z obřadů vyřazeny.

Výše zmíněné platí především pro Bílou sobotu, svěcení ratolestí na Květnou neděli a mši sv. na Zelený čtvrtek s umýváním nohou, v menší míře pak na Velký pátek či Zelený čtvrtek bez umývání nohou. Taktéž pašije čtené o Květné neděli byly zkráceny a v závěru upraveny.

Dle Říma mají věřící právo na konání obřadů tridua podle misálu z r. 1962
Na mnoha místech se lze bohužel ještě setkat s neznalostí posledních vyjádření papežské komise Ecclesia Dei ohledně slavení velikonočního tridua podle misálu z r. 1962. Abychom tuto neznalost pokud možno odstranili, připomínáme zde to, co by mělo být minimálně každému výše postavenému církevnímu hodnostáři již téměř rok dobře známo.

V instrukci Universae Ecclesiae (v latinském originále zde, česky zde) vydané 30. dubna 2011 se píše doslova (článek 33):
Skupina věřících, která lne k dřívější liturgické tradici, se těší právu, pokud je k dispozici vhodný kněz, slavit svaté triduum ve forma extraordinaria. V případě, že není k dispozici kostel nebo oratoř výlučně pro tyto obřady, farář nebo ordinář spolu s vhodným knězem ať hledají vhodnější způsob pro dobro duší, nevylučujíce možnost opakování obřadů svatého tridua v jednom kostele.

Věřící se tak podle tohoto oficiálního kuriálního dokumentu z minulého roku dokonce těší právu slavit svaté triduum podle misálu z r. 1962. Mohou tedy v této záležitosti po právu apelovat na svého faráře či místního ordináře. Přípouští se výslovně i opakování obřadů v tomtéž kostele, o kterém může rozhodnout i samotný farář.

Svaté triduum v tradičním ritu tento rok u nás
Víte-li o místu u nás v republice, kde se obřady sv. tridua v tradičním římském ritu budou konat, informujte nás prosím e-mailem, zveřejníme poté s vaší pomocí před Svatým týdnem seznam všech takových míst.

Apel na pražské věřící
Podle našich zpráv se zatím zdá, že se tradiční obřady sv. tridua nebudou konat v pražské arcidiecézi, kde je počet věřících, kteří lnou ke klasickému římskému ritu, velmi vysoký. Apelujeme tedy na pražské věřící, aby užili práva, které jim dokument Universae Ecclesiae přiznává, a požádali o konání těchto obřadů faráře či místního ordináře – tzn. pražského arcibiskupa.

Pozn.: Návod na tisk naleznete na stránce s mešním řádem – tiskne se stejně. Dobrovolný finanční příspěvek za materiály můžete zasílat na účet č. 256077140/0300. Naleznete-li v textech nějaké překlepy, informujte nás prosím e-mailem, abychom je mohli co nejdříve opravit. Děkujeme.

Tradiční mše svatá opět pravidelně v Praze – Uhříněvsi

V kostele Všech svatých v Praze – Uhříněvsi se bude konat tradiční mše sv. vždy každou sudou sobotu v měsíci od 18 hodin, poprvé tuto sobotu 22. října. Sloužit bude sloužit P. Antonín Ježek.

Tímto krokem jsou zatím alespoň částečně obnoveny sobotní bohoslužby v tradičním římském ritu v daném kostele, které se zde konaly za působení minulého faráře P. Jana Gerndta.

Do Uhříněvsi jezdí autobusové linky ze stanic metra Háje a Depo Hostivař, případně vlak ČD.

Bohoslužby v kostele sv. Kateřiny i o prázdninách a na 1. pátky

V Praze dochází k určitým změnám v pořadu tradičních bohoslužeb. Více v článku.

Interiér kostela sv. Kateřiny na Novém Městě v Praze

V souvislosti s odchodem pana kanovníka P. Jana Gerndta z uhřiněveské farnosti dochází k určitým změnám v pravidelných bohoslužbách v Praze:

V kostele Všech svatých v Uhříněvsi končí (modleme se za to, aby jen dočasně) tradiční mše svaté konané každou sobotu od 18:00. Poslední bude pan kanovník Gerndt sloužit 2. července.

V kostele sv. Kateřiny se naopak tento rok budou pravidelné tradiční mše svaté konat i o všech nedělích během letních prázdnin. Kromě toho počínaje 5. srpnem začnou v témže kostele pravidelné tradiční mše sv. k nejsv. Srdci Páně vždy na 1. pátky v měsíci od 17:00, po mši bude následovat pobožnost k nejsv. Srdci Páně. Nedělní mše budou jako obvykle vždy od 18:00.

Mše sv. na první pátky a o prázdninách počínaje 10. červencem bude sloužit pan kanovník Gerndt. První prázdninovou neděli 3. července bude ještě sloužit P. Lukáš Lipenský O.Cr.