admin – 11. stránka – Krása liturgie

Cyklistická pouť na Říp

Katolická tělovýchovná a kulturní organizace Orel vás zve na cyklistickou výpravu na svatojiřský Říp ve svátek Panny Marie Prostřednice všech milostí. Vyvrcholením bude Mše svatá podle klasického římského ritu v kostele sv. Vojtěcha v Počaplech.

Katolické tělovýchovné a kulturní organizace Orel župa Svatováclavská a Orel župa Pospíšilova
Vás zvou na cykloturistickou výpravu na svatojiřský Říp, památnou horu našeho národa, v sobotu 8. 5. 2010.

10.00 hod. – start u Mariánského sloupu v Kladně na nám. Starosty Pavla (centrum u radnice a arciděkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie, 200 m od hlavního autobusového nádraží)

13.00 hod. – předpokládaný příjezd na Říp. Modlitba. Občerstvení

17.00 hod. – příjezd do Počapel. Mše svatá podle klasického římského ritu v kostele sv. Vojtěcha

Prosme o ochranu Pannu Marii Prostřednici všech milostí. V její svátek vyjíždíme na naši cyklistickou pouť ke svatému Jiří. Až budeme tužit svoje paže během cyklistické akce, prosme Matku Boží, ať nám vyprosí milosti nutné k duchovnímu růstu a k tomu, abychom s křesťanskou odvahou čelili nástrahám tohoto světa. Zdař Bůh!

Délka cyklotrasy Kladno – Počaply: 45 km. Všem účastníkům doporučujeme v předstihu zkontrolovat stav kola. S sebou pláštěnku, cyklist. helmu, láhev s vodou, svačinu podle potřeby (možné občerstvení: Velvary, Říp, Roudnice n. L.). Pojedeme klidným turistickým tempem, nenáročným terénem. Účast vhodná pro všechny věkové i výkonnostní skupiny. Návrat z Počapel možný vlakem z Litoměřic (7 km) nebo z Roudnice (15 km). Zájemci mohou přespat na počapelské faře (soc. zařízení, postele a přikrývky k dispozici). Zpáteční trasa 9. 5.: Počaply – Roudnice (po druhé straně Labe) – Velvary – Kladno. Nocleh v Kladně z pátku na sobotu a v Počaplech ze soboty na neděli hlaste v předstihu.

Z organizačních důvodů se, prosím, zájemci hlásí pořadatelům:
br. Stanislav Vejvar, standa.vejvar@volny.cz, http://orel-zsv.ic.cz
br. Petr Kolář, kolarovi@volny.cz

Ke stažení

[download_page]

Materiály ke stažení jsou zdarma, ale prosíme vás o dobrovolný příspěvek na provoz stránek Krása liturgie. Pomůže nám jakákoliv částka zaslaná na účet č. 256077140/0300.

Pán Bůh zaplať. Za všechny dárce bude také v pravidelných intervalech sloužena mše svatá. Děkujeme!

Přednáška P. Marcela Tesarčíka o tradiční liturgii

Vysokoškolské katolické hnutí Ostrava zve na přednášku otce Tesarčíka „Tradiční liturgie“, která proběhne v úterý 27. dubna 2010 ve společenském sále u kostela sv. Cyrila a Metoděje v Ostravě-Pustkovci.

Slavnostní Mše svatá v Českých Budějovicích

Zveme vás na tradiční mši svatou do klášterního kostela na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích. Bude sloužena v neděli 25. dubna 2010 od 16 hodin. O hudbu se postará Literátské bratrstvo, zazní velká římská polyfonie (G. P. Palestrina) a další posvátné skladby.

kk_cb — Klášterní kostel Obětování Panny Marie v Českých Budějovicích

Zveme vás na tradiční mši svatou do klášterního kostela na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích.

Celebrovat mši svatou bude P. František Luděk Juchelka a P. Antonín Damián Nohejl.

Zazní velká římská polyfonie (G. P. da Palestrina) v podání Literátského bratrstva. Zpívat bude sbor a hrát instrumentalisté Literátského bratrstva pod vedením Mikoláše Troupa.

V neděli 25. dubna 2010 v 16 hodin.

Svatovojtěšská pouť v Počaplech

Římskokatolická farnost Počaply zve věřící na sobotu 24. dubna 2010 na poutní slavnost sv. Vojtěcha. V 15,30 hod. začne slavná asistovaná Mše svatá ke cti svatého Vojtěcha (podle misálu z r. 1962)

Římskokatolická farnost Počaply zve věřící na sobotu 24. dubna 2010 na poutní slavnost sv. Vojtěcha.

15,30 hod. – slavná asistovaná Mše svatá ke cti svatého Vojtěcha (podle misálu z r. 1962) ve farním chrámu sv. Vojtěcha v Počaplech u Terezína. Celebrantem bude P. Mgr. Jan Gerndt, farář Římskokatolické farnosti Praha – Uhříněves. Po poutní Mši sv. uctění ostatků
sv. Vojtěcha, posvěcení praporu obce Počaply.

18.00 hod. – nešpory, Svátostné požehnání

Při Mši sv. zpívá chrámový sbor z Litoměřic pod vedením dirigenta J. Hälbiga. Na varhany hraje J. Pulda

Po splnění obvyklých podmínek je možné účastí na poutní Mši sv. získat plnomocné odpustky. Podmínky získání odpustků: řádná sv. zpověď 8 dní před poutí nebo 8 dní po pouti (resp. během pouti), sv. přijímání, modlitba na úmysl sv. Otce, modlitba Apoštolského vyznání víry a Otče náš v kostele nebo kapli.

Pořádá a srdečně zve Římskokatolický farní úřad Počaply u Terezína.
Kontakt: P. Radim Jan Valík, O. S. B., farář v Počaplech, mobil: 731 402 560

pocaply — V roce 2009 sloužil v Počaplech poutní Mši sv. podle tradičního ritu biskup Jan Baxant

Modlitby při mši pro věřící z Tomáškova katechismu

Inspirace pro prožívání mše svaté z katechismu kardinála Františka Tomáška.

1. MODLITBA STUPŇOVÁ – Při stupňové modlitbě řekneme úmysl, na který chceme mši svatou s knězem obětovat, uděláme kříž a vzbudíme lítost nad hříchy.

2. EVANGELIUM – „Vstávám, abych ukázal, že si vážím slov Pána Ježíše. A toto slova chci v paměti udržovat (křížek na čele), ústy vyznávat (křížek na ústech) a podle nich se řídit (křížek na prsou).“

3. OBĚTOVÁNÍ – „Otče nebeský! Přijmi od nás tyto svaté dary, které ti s knězem přinášíme. Také ti obětujeme sami sebe. Tobě chceme sloužit bez ustání, ty nám k tomu dej své požehnání.“

4. PROMĚŇOVÁNÍ – Při pozdvihování nejsvětějšího těla Páně pohlédneme s vírou na svatou hostii a pozdravíme Pána Ježíše slovy: „Pán můj a Bůh můj!“ Zároveň se s ním spojíme na kříži slovy: „Pane Ježíši, s tebou jsem ukřižován.“ Potom skloníme hlavu a říkáme: „V tebe věřím, v tebe doufám, tebe nad všechno miluji.“ (Přitom se můžeme třikrát bít v prsa, ne však podle zvonění ministranta, ale podle naší modlitby.

Slovy: „Pane Ježíši, s tebou jsem ukřižován“, chceme říci: „Pane Ježíši, chci přibít s tebou na kříž své ruce, aby nečinily nic zlého, aby se zbožně modlily, svědomitě pracovaly a všem dobře činily. Chci přibít s tebou své nohy, aby chodily jen cestou tvých přikázání. A mé srdce ať je probodeno se srdcem tvým, mrtvé pro všechno, co vede ke hříchu. Ať žije a plane jen pro tebe a pro tvé svaté zájmy.“

Při pozdvihování nejsvětější krve Páně pohlédneme s vírou na zdvižený kalich a pozdravíme Pána Ježíše slovy: „Pán můj a Bůh můj!“ Rohodneme se pracovat pro svaté zájmy Pána Ježíše ze všech sil až do potu a krve, a proto řekneme: „Pane, Ježíši, s tebou se chci modlit, pracovat, trpět i umírat.“ Po tom skloníme hlavu a říkáme: „Tobě žiji, tobě umírám, tvůj jsem živ i mrtev. Amen.“ (Přitom se můžeme opět třikrát bít v prsa.) Tyto modlitby šeptáme jen sami u sebe, abychom nerušili posvátné ticho, které je náznakem hlubokého tajemství proměňování.

5. PŘIJÍMÁNÍ – „Otvírám ti srdce své. Přijď ke mně, Pane Ježíši, a posvěť mne, přijď ke mně, Pane Ježíši, a posilni mne, přijď ke mně, Pane Ježíši, a živ mne k životu věčnému. Amen.“

kard_Tomasek — kardinál František Tomášek

Vidění bl. Jana z Ferma potvrzující, kterak Kristus Pán vtělení své ve Mši svaté obnovuje

Letopisy Menších bratří vypravují následující událost: Blahoslavený Jan z Ferma čili z Alvernie sloužíval Mši svatou s všemožnou nábožností, při čemž oplýval častěji takovou nebeskou sladkostí i blažeností, že jeho slabé síly tělesné tak veliké rozkoše snésti nemohly.

Jednou měl v den Nanebevzetí Panny Marie míti slavnou Mši svatou. Tehdy pociťoval již při počátku Mše svaté takovou rozkoš i blaženost, že se právem obával, kterak bude moci ji dokončiti. Když pokročil přece až do pozdvihování, uvažoval o nesmírné lásce Ježíše Krista, jež ho nutkala, aby s nebe sestoupil a člověkem se stal a jež ho posud pudí, aby toto své člověčenství každodenně při Mši svaté obnovoval. I změkčilo se srdce jeho, a sil mu ubylo tolik, že slov proměny vysloviti nemohl. Prvá slova: „Hoc est enim“ ještě ze sebe vyrazil; ale dále nemohl. Když to představený kláštera zpozoroval, sám jsa knězem, spěchal k oltáři, postavil se vedle Jana a chtěl mu pomoci, aby ostatní slova doříkal: Ostatní bratří však i mnozí světští páni a světské paní, mezi nimiž někteří mezi nejpřednější osobnosti té krajiny náleželi, stáli plni úzkostí, domnívajíce se, že se Janovi nějaké neštěstí přihodilo. Tento učinil si zatím tolik násilí, že poslední ze slov proměny, totiž „Corpus meum“ s největší námahou ze sebe vyrazil.

Sotva však že tak učinil, hle! Proměnila se podoba hostie v podobu přerozkošného Ježíška a blahoslavený Jan držel jej jako Novorozence ve svých kněžských rukou. Ježíšek dal mu tak jasně a zřetelně poznati svou nejhlubší pokoru, jež ho nutkala, aby před časy člověkem se stal a při každé Mši svaté toto vtělení denně obnovoval, že toto seznání všecky síly kněze strávilo a jej v sladkém omdlení k zemi sklonilo. Přestavený a ostatní bratři při oltáři zadrželi jej na rukou svých, aby na zem neupadl; a z přichvátavších paní snažily se některé vůni balsamu ho zase k sobě přivésti; což se jim i podařilo. Ačkoliv byl potom tolik znavený, že sám ani údy svými pohybovati, ani rukou svých pozdvihnouti nemohl, aby znamení svatého kříže udělal, přece za pomoci představeného pokročil ve Mši svaté tak daleko, že mohl nejsvětější Tělo a Krev Páně požíti. Ale sotva to učinil, tak veškerého vědomí pozbyl, že ho jako mrtvého museli odnésti od oltáře do sakristie. Tam poležel beze všeho života několik hodin, že nebylo lze jím pohnouti. Světští páni i paní bědovali nad ním a oplakávali ho již jako mrtvého, až konečně se přece zase vzpamatoval.

I prosili ho pak pro lásku Boží, aby jim pověděl, co se mu při oltáři přihodilo, a co ve svém vytržení mysli byl viděl. Když ho tedy tolik snažně a opětovně prosili, řekl: „Když jsem před pozdvihováním uvažoval o lásce Ježíše Krista, jež ho pohnula, aby před časy člověkem se stal a toto své vtělení denně ve všech Mších svatých obnovoval, změklo srdce mé jako teplý vosk a mé tělo zdálo se mi býti bez kostí, takže jsem nebyl s to, ani na nohou státi, ani svatých slov proměny vysloviti. Když jsem je však přece s největším namaháním vyslovil, hle! Tu spatřil jsem na místě svaté Hostie přemilého Ježíška v rukou svých. Jedinký pohled jeho na mne pronikl mé srdce a odňal mi veškeré síly těla tak, že jsem klesl do sladké mdloby a ve žhoucí lásce tohoto božského Dítka zcela jsem u vytržení mysli upadl.“ Potom vypravoval kněz ten oněm zbožným duším ještě mnoho o tom, co u vytržení mysli pocítil; a vykládal jim, jak neskonalou lásku nám ubohým hříšníkům Kristus Pán prokazuje, an pro naše spasení denně své milostiplné vtělení při Mši svaté obnovuje a nám ovoce vtělení svého přebohatě dopřává i přivlastňuje.

Pamatuj tedy, jak mnoho nám toto obnovené vtělení Páně prospívá, když Spasitel zásluhy z prvého svého vtělení při Mši svaté přivlastňuje i rozdílí všem těm, kdo jí nábožně obcují, a to každému dle jeho schopnosti. Svým hlubokým ponížením usmiřuje spravedlivý hněv Boží a zadržuje od nás tresty dávno zasloužené. Pro tato a mnoha jiná dobrodiní, jež nám Pán Ježíš při Mši svaté prokazuje, nemůžeme mu nikdy s dostatek děkovati. Nemůžeme mu však vydatněji děkovati, leč budeme-li denně, anebo kolikrát nám to možno jest, Mši svaté nábožně obcovati a ji nejsvětější Trojici Boží na poděkování za veškera obdržená dobrodiní upřímně obětovati.

Výňatek z díla Martina z Kochemu: Výklad nejdražší oběti Mše svaté, překlad Dr. Karel Lev Řehák, vydáno s církevním schválením L. P. 1933 u Ladislava Kuncíře v Praze. (Zvýraznění a nadpis redakce KL)

Svatý Jan z Fakunda a zjevení, kterých se mu během Mše svaté dostávalo

„Věř mi, že náš kněz Jan proto tak dlouho Mši svatou slouží, že mu Bůh při ní ona veliká tajemství zjevuje, jež se mezi Mší svatou dějí a jež tak vznešená jsou, že žádný rozum lidský s to není, jich pochopiti. O těchto tajemstvích sdělil se mnou tak vznešené věci, že jsem posvátnou hrůzou jat, téměř bez sebe byl.“

V životopisu svatého Jana z Fakunda, jenž byl zbožným mnichem řádu svatého Augustina, dočítáme se, že nikdy neopominul Mši svatou obětovati; každého rána ji sloužil velmi záhy, poněvadž tolik po tom toužil i horlil, aby mohl Krista Pána obětovati i přijmouti, že mu nebylo lze na pozdější dobu čekati.

Čítal však Mši svatou tolik zvolna, že mu mešní sluhové od oltáře někdy utekli a posléze mu ani žádný přisluhovati nechtěl. Když tedy svého představeného žádal, aby bratřím přikázal, aby mu při Mši svaté přisluhovali, odpověděl mu onen s nevolí: „Proč sloužíte Mši svatou tolik zvolna, tak že se na vás bratří mrzí? Proto vám poroučím, abyste ode dneška Mši svatou právě tak sloužil, jako kněží ostatní.“

Rozkaz tento přišel nábožnému knězi tomu za těžko: ale řídil se jím přece po několik dnů. Potom však padl představenému k nohám a prosil ho, aby rozkaz odvolal. Ten řekl: „Nemohu, poněvadž svými dlouhými mšemi bratry mnoho sužujete.“ Světec však odvětil. „Z jistých příčin nemohu Mše svaté rychleji sloužiti.“ Představený chtěl tyto příčiny zvěděti; ale svatý Jan nechtěl mu jich oznámiti jinak, leč ve svaté zpovědi. Když se tak stalo, nařídil představený bratřím, aby Janovi při Mši svaté posluhovali, byť ji i ještě déle sloužil.

Potom však chtěje tajemství Janovo i s jinými sděliti, prosil ho za svolení k tomu. A když Jan svolil, řekl představený jistému knězi, jemuž důvěřoval: „Věř mi, že náš kněz Jan proto tak dlouho Mši svatou slouží, že mu Bůh při ní ona veliká tajemství zjevuje, jež se mezi Mší svatou dějí a jež tak vznešená jsou, že žádný rozum lidský s to není, jich pochopiti. O těchto tajemstvích sdělil se mnou tak vznešené věci, že jsem posvátnou hrůzou jat, téměř bez sebe byl. Věř mi na jisto, že se Kristus Pán knězi tomu viditelně zjevuje, s ním laskavě rozmlouvá, jemu svých pět ran ukazuje a z nich tolik lesku na toho svatého muže vylévá a jej na těle i na duši tolik občerstvuje, že by i bez pokrmu i nápoje živ býti mohl. Kněz Jan vídá také Tělo Páně jako skvoucí slunce a poznává jeho neskonalou oslavu i krásu. Ba, on vídá také takové vznešené věci nebeské, kterých žádný člověk nemůže vystihnouti ani vysloviti. Když jsem na základě zjevení, knězi Janovi učiněných uvážil, jak velikých, ba skoro neskonalých dobrodiní se nám lidem skrze sloužení Mše svaté, anebo i skrze nábožnou účast dostává, pevně jsem si umínil, že toho dobrovolně nikdy neopominu, denně buď Mši svatou sloužiti anebo aspoň od jiných sloužené účasten býti, jakož i jiných k tomuto dílu přesvátému pobízeti.“

„Tridentský“ misál je nejprodávanější knihou oficiálního vatikánského nakladatelství

Misál Jana XXIII. z roku 1962 pro tradiční římský ritus

Jak informovalo na svých internetových stránkách Radio Vaticana, Vatikánské knižní nakladatelství vydalo Římský misál z roku 1962, tedy latinský misál předcházející liturgickou reformu. Je to první publikace tohoto misálu po vydání motu propria Benedikta XVI. Summorum pontificum v provedení, které je vhodné k liturgickému použití. Stojí 210 eur a je momentálně nejlépe prodávaným titulem oficiálního vatikánského nakladatelství.

Starší misál mimořádné formy latinského ritu si lze objednat i přes internet na této adrese.

Kterak Kristus Pán sám při svěcení kaple Mši svatou s velikou slávou sloužil

Sv. Konrád na oltářním obrazu v Löwentalu

V životopisu sv. Meinrada se vypravuje, kterak v osmdesátém roce po jeho smrti zbožný biskup kostnický, svatý Konrad, se vydal do Einsiedelu, aby kapli svatého Meinrada vysvětil. Když se v noci před vysvěcením do kaple té ubíral, aby se tam modlil, uslyšel zpěv andělů, kteříž pěli předzpěvy i odpovědi, kterých se užívá při svěcení chrámů. Když pak do kaple samé vstoupil, spatřil ji naplněnou anděly a Krista Pána samého, rouchem biskupským přioděného, an ji vysvěcuje. I jat byl takovým úžasem, že stál nepohnutě ve svatém ustrnutí. I viděl i slyšel zcela zřetelně, kterak Kristus Pán, obklíčen apoštoly, anděly a i jinými mnohými svatými, konal tytéž modlitby i obřady, kterých biskupové při svěcení chrámů užívají. Matka Boží, kteréžto na počest oltář i s kaplí sdělány byly, stála na oltáři v nejvyšší slávě, nad slunce lesklejší, nad blesk skvělejší. Po vysvěcení kaple sloužil Kristus Pán sám s největší slavností Mši svatou. Po Mši svaté zmizel celý nebeský zástup, a zanechal svatého Konrada v přeblažené radosti i sladkosti. Týž shledal v posvěcené svatyni šlépěje Ježíše Krista, vtlačené do nasypaného popela, a stěny svatým křižmem pomazané.

Zrána přišedší páni žádali, aby svatý Kondrad kapli vysvětil. On odpověděl: „Nesmím jí vysvětiti, poněvadž již způsobem tajemným vysvěcena jest.“ Když však oni nepřestávali naň doléhati, aby se svěcením začal, uslyšeli všichni pospolu hlas s nebe, jenž takto po třikrát se ozval: „Ustaň, bratře! Kaple jest již vysvěcena.“ Na to svatý Konrad od svěcení upustil, a oznámil tuto podivuhodnou událost svatému Otci do Říma.

Když jsi tuto podivuhodnou událost přečetl, snad si řekneš: „Ó, kéž bych byl tehdy při svatém Konradu býval, a také zřel, co on viděl! Jak bych se byl divil, jak radoval, jak nábožný byl!“ A hle, týmž podivením budeš uchvácen, těmitéž pocity svaté radosti a vroucí pobožnosti budeš proniknut, kolikrátkoli budeš nábožně Mši svaté obcovati a při ní o vznešenosti její rozjímati. Neboť při každé Mši svaté jest Kristus Pán sám knězem obětujícím, jenž sebe sama za spásu tvou nebeskému Otci obětuje. A kolikrát sestupuje s nebe na naše oltáře, obkličují ho zástupy andělů, třeba že my jich očima tělesnýma nevidíme. Jak nábožně budeš se při Mši svaté modliti a jak za šťastného budeš se pokládati, když budeš uvažovati, že uprostřed andělů klečíš, kolikrátkoli Mši svaté obcuješ!

Výňatek z díla Martina z Kochemu: Výklad nejdražší oběti Mše svaté, překlad Dr. Karel Lev Řehák, vydáno s církevním schválením L. P. 1933 u Ladislava Kuncíře v Praze.